Veškerý život se projevuje formou energie a pohybu. Kde není alespoň minimální pohyb, tam je pouze smrt. Pohyb je

navíc podstatnou složkou funkčnosti. Tento pohyb ovšem musí být inteligentní a záměrný, aby mohl živý organismus úspěšně zápasit se svým prostředím. Proto musí být tento pohyb řízený a regulovatelný nějakým vyšším inteligentním principem. Universální inteligence musí být do individuální buňky či organismu nějak usměrňována, jinak by všude panoval nezvladatelný chaos. Co je touto svrchovanou inteligencí a jak k tomuto usměrňování dochází? To bohužel nikdo s jistotou neví, jisté však je, že existenci této síly jako jednoznačné a nesporné skutečnosti akceptují největší kapacity světové vědy.

Dr. Harold Magoun

 

 

CYKLUS SEMINÁŘŮ DECH ŽIVOTA

Často se setkávám s dotazy, co to vlastně je, Dech života?

Vysvětlovat podstatu je celkem snadné, ale pro pochopení samotné, je třeba si práci s touto vnitřní energií prožít, protože opravdová zkušenost je slovy nepopsatelná.

Takže se tedy pokusím Vás trošku blíže seznámit s touto nádhernou vnitřní energií.

Existuje mnoho typů léčivých energií. V posledních letech se můžeme běžně setkat s energiemi jako Reiki, Shambala, Ra-Sheeba, Reconection  a spousta dalších.…., tyto energie získáváme pomocí jejich aktivace nebo skrze zasvěcení.

Málokdo ovšem ví, že tady na Zemi máme k dispozici energii nám vlastní. Energii, kterou nemusíme čerpat z vnějších nebo chcete-li Vesmírných nebo Mistrovských zdrojů, ale prostřednictvím  našeho těla z jednoho jediného zdroje společného nám všem, kteří obýváme tuto planetu Zemi. Můžeme jejím prostřednictvím vnímat a vcítit se nejen do druhého člověka, ale i do zvířat a rostlin.

To nejlepší přirovnání mi přišlo, když jsem nedávno znovu viděla film Avatar. Těm z vás, kdo tento film viděli, určitě neuniklo jak obyvatelé planety Pandora pomocí vláken ve svém „copu“ navazovali spojení se všemi bytostmi planety ať už se zvířaty nebo stromy, ale i sami se sebou navzájem.

Přesně tak funguje Dech života. Těm, kteří se jej naučí vnímat a pracovat s ním může pomoci nejen k hlubokému léčení a opravám na tělesné úrovni, ale také k léčení energetických bloků nejen ze současnosti, ale i z hluboké minulosti a to jak u lidí se kterými pracují, tak i u nich samotných.

Již mě nepřekvapuje, když se na mých seminářích potkají lidé, kteří se navzájem neznají a nikdy předtím se neviděli a Ti pak při vzájemných terapiích prožívají společně vhledy do určitých situací, které je někdy zavedou až do minulých životů. A oni vidí z pozice toho druhého, jak k této situaci či určitému konfliktu došlo.

Pouze skrze POCHOPENÍ pohnutek druhého člověka dochází k vzájemnému ODPUŠTĚNÍ a to se opravdu u těchto setkání děje.

Ti, kteří se naučí tuto energii vnímat, ví, že je velmi čistá, plná lásky a pochopení. Není v ní ani stopa po zlobě čí nenávisti. Při práci s ní můžeme zakusit pocit čiré radosti a štěstí, které nás posílí a pozitivně naladí.

Nedávno jsem někde slyšela rozhovor, kdy se jednoho moudrého člověka zeptali, jak může vůbec dojít k tomu, že se lidé začnou chovat k Zemi i k sobě samotným ohleduplně a s Láskou, protože zatím, když se člověk kolem sebe rozhlédne, se to zdá být nemožné.

Tento moudrý muž na to odpověděl, že ta doba se blíží a bude to proto, že lidé, kteří by chtěli ublížit tomu druhému, ať už člověku, zvířeti nebo Zemi samotné, ucítí na vlastním těle bolest a utrpení toho druhého a proto dojde k proměně lidstva.

Já věřím a z vlastní zkušenosti vím, že i prostřednictvím práce s Dechem života, je to opravdu možné.

A co je na tom všem nejkrásnější? Že právě proto, že je nám tato energie vlastní, je schopen se ji naučit vnímat a pracovat s ní každý, kdo o to má opravdu zájem. Chce to jen vědět, na co se soustředit a co přesně ve svém těle hledat!

 

 V záložce akce přikládám, seznam aktuálních seminářů Dech života.

Jana 

 

 

Existuje pouze jeden zdroj nemocí a tím je stres.

Fyziologický stres je stav, kdy náš nervový systém není v rovnováze. Větší část nervového systému se nazývá autonomní nervový systém, který pracuje automaticky. Autonomní nervový systém (ANS) má dvě části – parasympatický nervový systém (PNS), který se stará o růst, léčení a udržování těla, a sympatický nervový systém (SNS), který není využíván tak často jako ten předchozí, nicméně v otázce zdraví a nemoci hraje významnou roli. Sympatický nervový systém je to, čemu se říká systém "útoku, nebo útěku". Když se člověk rozhodne, zda zvolí útěk, nebo útok, v jeho těle se začne dít mnoho věcí. Změní se proudění krve – krev už neproudí do žaludku ani do přední části mozku, ani do ledvin a do jater, ale proudí převážně do svalů, protože tělo ví, že ho něco ohrožuje a je třeba mít sílu na boj nebo na úprk. V tu chvíli přestane proto zpracovávat potravu ve střevech nebo se zbavovat toxinů z jater a vyvažovat hladinu elektrolytů v ledvinách nebo kreativně uvažovat. Jde o mimořádnou situaci a tělo se musí bránit. Co se ale stane, když je člověk v neustálém stresu? V jeho těle je stálé napětí, svaly jsou stažené, člověk je pod neustálým tlakem a tím se začnou poškozovat vnitřní orgány a hlavně imunitní systém. Poškození se děje jak na úrovni orgánů, tak na buněčné úrovni. Když doktor Loyd prováděl testy variability srdeční frekvence, tak zjistil, že i když lidé necítili žádný stres a mysleli si, že jsou v naprosté pohodě, ukázalo se, že mají onen fyziologický stres, jenž vede ke vzniku nemocí.

Účinky stresu na náš organismus

Pokud má člověk jakýkoliv zdravotní problém, pramení vždy z fyziologického stresu! Stres je ovládán centrálním nervovým systémem. Především fyziologický stres vzniká prostřednictvím HPA neboli osy hypotalamus – hypofýza – nadledvinky. Z fyziologického hlediska vyvolává stres změny ve všech orgánech, a to především pokud jde o vylučování adrenalinu, kortizolu, glukózy, inzulinu a růstových hormonů

Stres je způsoben nedostatkem energie na buněčné úrovni. Vlivem nadměrného stresu se buňky dostanou do pohotovosti "boj, nebo útěk" a v tomto okamžiku se všechny buňky v těle uzavřou, aby uchovávaly energii. Problém je, že v této chvíli buňky nedostávají kyslík, nedostávají výživu, glukózu. Buněčné elektrárny – mitochondrie, jsou bez paliva. Jak správně fungují mitochondrie, tak správně fungují buňky a následně celé tělo. Buňky potřebují kyslík a glukózu a musí být schopné vylučovat odpady, když se ale tento proces zastaví, dojde k oslabení či zahynutí buňky. Náš mozek detekuje a vysílá na určitých frekvencích energii, která hlásí ostatním částem těla, co je potřeba dělat. V krizové situaci se tělo musí připravit k obraně, proto v tomto okamžiku vyšle hypotalamus v mozku varovný signál ke všem částem těla. Pokud ovšem nedojde k reálnému ohrožení, ale my jsme pouze ve stavu "boj, nebo útěk", stávají se tyto frekvence destruktivní, místo toho, aby zachraňovaly život.

Naše vzpomínky tvoří přes 90 % našeho podvědomí

Všechny naše vzpomínky, což jsou vlastně záznamy toho, co se v našem životě stalo, tvoří přes 90 % toho, co by se dalo označit za podvědomí. Sem patří křik tatínka, když dítě rozbilo nové autíčko, neúspěch s první láskou, maturita, strach při usínání bez lampičky apod. Pouze asi 10 % tvoří naše vědomá mysl, což jsou vzpomínky, které si dokážeme vybavit.

Vzpomínky nejsou maso a krev, jsou uloženy v buňkách jako určitý energetický vzorec. Proto je nenajdeme v žádné tkáni. Podstatou vzpomínek je určitý energetický vzorec, ale vzpomínka jako taková je pouhý obraz. Kromě lidí, kteří jsou od narození slepí, máme všichni uloženy vzpomínky jako obrazy a výjevy. Všechna data jsou uložena v podobě výjevů a obrazů a narušení energetického pole těla je způsobeno právě určitým destruktivním obrazem. Dr. Glenn říká, že léčení destruktivních výjevů má trvalý léčivý účinek na celé tělo. Pochopení tohoto faktu je nezbytné při léčení buněčných vzpomínek. Všechna data, s nimiž se setkáte, jsou zakódována v podobě buněčných vzpomínek. Některé z nich jsou destruktivní a vyvolávají stresovou reakci těla, která se aktivuje ve chvíli, kdy to vůbec není třeba. To vede následně k vypojení imunitního systému, což je příčinou mnoha problémů v našem životě. Nevědomá mysl pracuje s asociacemi, takže když si například vzpomenete na Vánoce a máte s nimi spojeny nepříjemné vzpomínky, vaše nevědomá mysl se oživí a vy máte nepříjemné pocity, aniž byste věděli proč. A to se děje pořád! Náhle nás přepadne pocit zlosti, smutku, napětí a vy ani nevíte, odkud pochází. Mylné názory vyvolávají obavy ve chvílích, kdy se není čeho obávat, ale tělo trpí.


 

Traumatické vzpomínky se stávají stimulem ochranného programovacího systému a vyvolávají určité reakce

Jakmile nastane situace podobná té, kdy došlo k něčemu traumatizujícímu, je systém stimulu a reakce aktivován. Rozsah reakce závisí na tom, jak moc bolestná byla původní buněčná vzpomínka. Všichni jsme zdědili od rodičů určité buněčné vzpomínky a jsou vědci, kteří jsou přesvědčeni, že tyto vzpomínky jsou zakódovány do DNA každé buňky. Když se při početí spojí spermie a vajíčko, vytvoří buňku představující úžasnou harmonii muže a ženy. A stejně jako zděděné DNA způsobí určitou podobu narozeného človíčka, tak dítě ovlivní buněčné vzpomínky otce i matky. Samozřejmě, že k tomuto procesu došlo i při početí otce a matky. Takto to funguje i u prarodičů a praprarodičů. Těžko říci, kam až tato buněčná vzpomínka může zasahovat. Nejvíce poznatků získává člověk v období od narození do pěti let. Jsou to doslova tuny informací a všechny jsou zakódované pomocí zraku a rozumu odpovídajícímu věku. A všechny jsou zaznamenány ve stavu mozkových vln delta a théta, jež nejsou ovlivněny rozumovým uvažováním na vyšší úrovni. Jakmile se tyto vzpomínky, např. ve třiceti letech reaktivují, vrátíme se do věku např. pěti let a neuvažujeme o nich tak racionálně, jak by se na třicetiletého slušelo. Například v dětství jsme zažili stres ve vztahu k nějaké situaci, kterou jsme vyhodnotili svým pětiletým rozumem jako problém. V budoucnosti nás tato situace může mnohokrát negativně ovlivnit, protože k ní přistupujeme z pocitu pohledu pětiletého dítěte. Toto je další projev buněčné paměti.

Traumatické vzpomínky můžeme také zdědit. Na těchto vzpomínkách je zajímavé, že když prožijeme nějaké trauma, naše racionální myšlení se do určité míry odpojí. To je proto, že člověk prožije šok, není schopen mluvit, neví, kde je, co se děje, je jakoby za oponou. Když se aktivuje nějaká traumatická vzpomínka, obejde logickou mysl a probudí reaktivní mysl. Tomu se říká stresová reakce, a to je důvod, proč mají lidé obavy v situaci, kdy je mít nemusí, nemohou prožívat láskyplné vztahy, nejsou úspěšní v práci apod. Uzavírá to naše buňky a následně to způsobuje zdravotní potíže. Kdykoliv je reaktivovaná nějaká traumatická vzpomínka, znamená to, že vědomě uvažující mysl šla stranou. I když se to zdá podivné, tento systém má za úkol nás chránit. Zde je ono velké tajemství, které dokáže mnoha lidem změnit život. Když děláte věci, jaké ve skutečnosti dělat nechcete, když uvažujete tak, jak uvažovat nechcete, mohou za to vždy vzpomínky, které byly reaktivovány. Váš ochranný programovací systém dospěl k rozhodnutí, že se nacházíte v situaci, která má vztah k nějakému traumatu, a tudíž vás chrání. Jak takovou situaci řešit? Tradičně se o problémech mluví. Ovšem, jak výzkumy ukazují, není to mnohdy účinné. Musíme oslovit přímo zdroj a tím je naše srdce.

Neděláme nic, o čem nejsme přesvědčeni, že je správné

Vzpomeňte si, kolikrát jste si uvědomili, že jste udělali něco, co jste dělat neměli, a už tehdy jste věděli, že to není dobře. Problém spočívá v tom, že v nevědomé mysli jsou uloženy názory, o nichž ani nevíme. To je právě ta otázka vědomý názor versus nevědomý názor.

 Když se střetne srdce s hlavou, vítězem se stává srdce

Tato situace je nejvíce zřejmá v otázce odpuštění. Mnoho lidí říká, že tomu a tomu odpustili, že chápou, že je třeba se přestat vztekat a zlobit, ale pokud se to nestane na úrovni srdce, jako by se to nestalo. Pokud nevyřešíme záležitosti srdce, můžeme sice potlačit určité symptomy, ale nedosáhneme trvalého vyléčení dané věci, protože jsme nenašli zdroj. Podvědomá mysl je více než milionkrát mocnější než síla vůle. Problémy srdce jsou problémy duše. Při jakémkoliv problému je na místě si položit otázku: Jaký problém srdce je zdrojem této situace a jak ho mohu vyléčit? Léčebný kód léčí destruktivní energetický vzorec vzpomínky, která obsahuje nějaký mylný názor, jenž ve vás vyvolává obavy tehdy, když by neměl být aktivován. Již v Bibli je psáno "Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život".

Jste tím, kým jste ve svém srdci. Čemu věříte ve svém srdci, tomu věříte doopravdy. Co je ve vašem srdci, určuje, v jaké situaci jste. Co je ve vašem srdci, určuje, jak jednáte. Srdce je naprogramováno k ochraně. Co je ve vašem srdci, to určuje vaše priority.

Z oněch sedmi zákonitostí vyplývají dvě následující pravdy:

1. Jakmile vyléčíte vzpomínky, vyléčíte stres

2. Jakmile vyléčíte stres, vyléčíte své problémy

Pokud se na realitu začnete dívat z pohledu pravdy a lásky, váš život se úplně změní. Klíčem k uvěření pravdy je pochopení.