Ženy v nás

V poslední době často slýcháme o tom, jak je v nás potlačována ŽENSKOST. Žijeme v „mužském světě“, kde přes veškeré řeči o emancipaci, je ŽENA stále považována za tu druhořadou lidskou bytost. Určitě to znáte sami ze svého okolí, jak je pro některé muže důležité mít syna a muž, který má třeba 3 dcery, může být v určité společnosti i zdrojem výsměchu. Tak tomu bylo dlouhá staletí, že syn byl dědic a dcery jen prostředkem k rozšiřování majetku výhodnými sňatky, případně byly brány jako levná pracovní síla.

Také současná společnost nás nutí k stále větším výkonům. Proto, abychom něco v tomto světě dokázaly, musíme být velmi silné a vyrovnat se mužům, jak svojí výkonností, chytrostí, tak bohužel i tvrdostí.

Toto vše je, ale proti naší přirozenosti. Žena má být laskavá, chápavá a mírumilovná, ale nemá být muži podřízenou bytostí. Protože právě žena, je nositelkou života, který v ní vzniká, roste uvnitř jejího těla a toto vše je jeden velký zázrak. Záhada, kterou mužský mozek, (který potřebuje vše změřit, zvážit a propočítat) nemůže pochopit. I tato schopnost zrození nového života, který Žena má, a která nemůže být řízena a ovlivňována vůlí muže, byla jednou z příčin, proč byly ženy nazývány po staletí nečistými bytostmi a byly často spojovány s temnými silami, vzpomeňme jen církví podněcované hony na čarodějnice.

 

 

 

Ale nebylo tomu tak vždy.

Každého z nás jak muže, tak i ženu Bůh obdařil určitými schopnostmi, které, když jsou správně využívány, tvoří harmonický celek. A právě k tomu se vztahuje příběh, o který bych se s Vámi chtěla podělit.

Stalo se to  20.11.2011. Datum si pamatuji nejen pro jeho magická čísla, ale protože tento zážitek byl pro mě velmi silný. Sešly jsme se s několika kamarádkami na společnou meditaci.

Do této doby jsem nic moc zvláštního při meditování nezažívala. Tentokrát, to ale bylo úplně jiné.

Viděla jsem, jak jdu lesem. Kolem mě pobíhala všechna moje mladší já, o kterých jsem věděla, že v určitém věku mého života, zažila nějakou emoční blokádu a hrála si s několika psy, které jsem za svůj život měla.

Po mojí pravé ruce šel bílý kůň a po levé velký šedý vlk. Společně jsme došli na lesní mýtinu, kde uprostřed stál velký bílý krystal. Kůň i vlk se zastavili na okraji mýtiny a já přistoupila samotná ke krystalu. Ten kámen mě převyšoval o dobrý metr. Stála jsem před ním a pozorovala ho. Najednou z kamene vytryskla barevná záře. Odrážely se v ní snad všechny čakrové barvy. Paprsek těchto barev mě začal jakoby „skenovat „odshora dolů a pak zase zpátky. Pak se ta záře ztratila a já ucítila, že za mnou stojí moje matka a něco mi říká, za ní stála její matka, moje babička a za babičkou vykukovala spousta dalších žen. Stály v dlouhé řadě a na něco čekaly. Najednou ke mně přiběhla všechna ta moje mladší já a jedno po druhém naskákala do mého těla. Pak vše zvláštně utichlo.

A kámen opět zazářil. Vyšlehlo z něj oslnivé světlo, které mnou úplně mrštilo dozadu. Letěla jsem zpět a cestou s mým tělem splývaly ostatní ženy, které stály za mnou. Nejprve moje matka, pak její matka a další a další pro mě už neznámé ženy. Let se stále zrychloval. Věděla jsem, že letím zpátky časem.

Pak se všechno zastavilo a já samotná, i když plná žen svého rodu zůstala stát před chrámem, obklopeným přírodou. Chrám byl bílý, s velkými bílými sloupy a vedlo do něj několik vysokých bílých schodů.

Na schodech čelem ke mně, stála, oděná v bílém rouchu kněžka. Byla mladá, vznešená a krásná. Dlouhé vlnité světlé vlasy měla sčesané dozadu a na hlavě měla stříbrnou čelenku s velkým modrým kamenem uprostřed čela. Vztahovala ke mně ruce a promluvila na mě.

Řekla:

„Já jsem začátek a Ty jsi konec. To ze mě vyšlo celé to pokolení žen, které jsi do sebe přijala. Byly po staletí zneužívány a trpěly pod mužskou nadvládou. Byly prodávány, sloužily jako platidlo a neměly jinou cenu. Proto se z nich stalo to, co byly.

Já jsem zde žila v míru a lásce, se všemi bytostmi včetně mužů! Se všemi jsem byla rovnocenná a vážili jsme si sebe navzájem.

Mé dcery, už ale toto nezažily. Poznaly jen bezpráví, špatné zacházení a mužskou nadřazenost.

Já jsem byla začátek a ty můžeš být konec tohoto zneužívání! Ty můžeš být znovu rovnocenná, protože JÁ jsem TY!“

Po těchto slovech jsem se probrala a vrátila se zpět do reality. Ale v tom momentu návratu, jsem si uvědomila jednu věc. Že jsem se celý svůj život odvracela od rodové linie své matky. Vždy jsem si myslela a vlastně, chtěla jsem se podobat, rodině svého otce. Zakládala jsem si na tom, že jsem na ně podobná i vzhledově. Rodina mé matky se mi zdála být nevzdělaná, hrubá, jak v mluvě, tak i v chování. Najednou jsem viděla pravdu. Já jsem vzešla z nich. Ještě i moje babička byla provdána kvůli majetku za muže, kterého nemilovala, ale nikdo se jí na nic neptal. Grunt, byl to hlavní, co jejího otce zajímalo. Na city své dcery ohledy nebral.

Těchto žen, které toto zažily, byly stovky, možná tisíce od časů kněžky, která ke mně promluvila. A její slova, jak jsem cítila, nebyla určena jen mně. Byl to vzkaz pro všechny ženy. Nešlo tu o žádnou vnější vzpouru, o nějakou revoluci. Tak, jako ty ženy vešly všechny do mě. Tak musí vyjít náprava té společnosti, ve které žijeme, také zevnitř.

 

Jen uvnitř nás, ne ve vnějším světě, je ukryto to tajemství!

 

Je velmi důležité odkrýt tu ženskost v nás. Tu opravdovou! Ne žádnou něžnou, cukrlátkovou něžnost, ale citlivou, hrdou a svobodnou ženu, s vlastním názorem, jednající v lásce a pravdě.  Která znovu bude zde na Zemi rovnocenným partnerem všem bytostem!

 

 

Musíme se přijmout, takové jaké jsme, přestože se některé samy sobě nelíbíme, je důležité se přijmout se vším všudy! S kily navíc, se špatnými vlastnostmi, ať si je uvědomujeme či ne. Smířit se sami se sebou a až poté může nastat obrat. 

Jen když budeme poslouchat svůj Vnitřní hlas, své Vnitřní vedení dosáhneme cíle. Naše Vnitřní moudrost, nás k cíli povede naprosto bezpečně. Když se jí necháme vést, uvidíme, jak se nám náš život začne měnit. Kila půjdou samy dolů, uvědomíme si své nedostatky a vědomě je odstraníme, protože to půjde také samo.

Okolí na nás bude reagovat úplně jinak, protože jak nás naše Vnitřní touha povede, bude nás náš život více bavit a my začneme zářit. A s námi i Ti kolem nás.

Začnou se zajímat, co a jak děláme, že tak skvěle vypadáme. Půjdeme jim příkladem. Odhodíme to, co už nebudeme potřebovat, ale dostaneme za to nové dary.

To si uvědomíme. Jen když změníme sebe, můžeme změnit svět!

Já už začala a život je pro mě najednou nádherný. Dokážu milovat a dávat, ale jsem i milována a dostávám. Láska se mi vrací ze všech směrů, nejen od rodiny, ale i od přírody, od zvířat a každý den je pro mne darem!

Tak proč to nezkusíte i Vy!  

Protože:

 „JÁ JSEM VY A VY JSTE JÁ!“

 

Jana 20.9.2012

 

 

 

 

.