Voda - příběh o řece

Chtěla bych se Vám svěřit se zážitkem, který mi opravdu připadá jako zázrak. Je pro mě velmi čerstvý a neustále na něj musím myslet.

Poslední rok často přemýšlím o vodě, od doby, kdy se ke mně dostal ruský dokument o této, životně důležité tekutině, jsem s ní v duchu začala rozmlouvat a děkovat jí, za to, že tu stále ještě je.

Není to tak dávno, co mi přišel mailem stejně jako některým z Vás dopis Achanděla Metatrona, který pojednával o Vodě. Když jsem si četla jeho popis, jak pracovat s vodou,najednou mi došlo, že právě toto už dávno dělám. Už dlouho předtím než jsem si tento dopis přečetla, jsem díky vnitřnímu vedení vlastně podobné obřady prováděla, ale jen pro sebe, pro svoji potřebu.

Jenže jak to tak chodí, začala jsem podvědomě dělat i něco jiného.

Já miluji procházky v lese a kolem vody. Miluji přírodu a nejraději se v ní procházím sama jen ve společnosti zvířat. Jako mladá jsem milovala vyjížďky na koni po lesích, ale protože koně už nemám, pořídila jsem si alespoň velkého psa, se kterým pokud mi to čas dovolí vyrážím denně do přírody.

Všichni jste si určitě všimli, jaké je letos sucho. Jak jsem tak už koncem července chodila lesem kolem naší říčky, bylo mi až smutno z toho, jak jsou rostliny povadlé a jak trpí nedostatkem vody. Začátkem srpna jsem na téměř 3 týdny odjela do zahraničí a celou dobu jsem se moc těšila na to, jak po návratu znovu se psem vyrazíme na naši trasu kolem vody.

                

Jaké bylo ale moje zděšení, když jsem opravdu přišla na naše místečko u říčky. Koryto bylo téměř vyschlé a místo veselého bublání vody přes kamení, jsem uviděla téměř stojatou vodu, plnou řas a zeleného slizu. Tam, kde jsem před měsícem pozorovala kobaltově modré vážky a kde bylo plno zeleně. Bylo najednou ticho a smutno i stromy měly povislé listy a ve vodě nebyla ani ta nejmenší rybička.

Bylo mi do pláče, ale pak jsem si vzpomněla na ten ruský dokument o tom co všechno voda dokáže a jak velkou inteligenci v sobě skrývá. Napadlo mě, že bych měla využít i toho co  jsem se naučila pro pomoc lidem a zkusit pomoct i přírodě. Sestoupila jsem tedy do téměř vyschlého koryta nad vodu pokrytou řasami a poprosila jsem o energii Reiki pro přírodu. Okamžitě začala proudit, přidala jsem do vody ještě mistrovský symbol a ochranné symboly a odešla domů.

Po tomto obřadu jsem se dostala k vodě až za týden. Sestoupila jsem k vodě a přestože její hladina byla stále nízká viděla jsem, že zelený sliz na hladině se zmenšil. Šla jsem kousek níž po proudu a úplně se mi zatajil dech, v říčce se proháněly ryby a ne jen ty malé potoční střevle, ale byli tam mezi nimi i pstruzi. Byli sice menší, ale byli tam. Nikdy předtím jsem je na tomto místě neviděla, snad kdysi dávno jako dítě, ale ani to si moc nepamatuji. Bylo to nádherné. Zula jsem si boty a vešla do vody. Ještě byla plná těch slizkých řas, ale to mi nevadilo. Stála jsem v řece, nabírala vodu do dlaní, žehnala jí a mluvila jsem s ní. Znovu jsem poprosila o energii Reiki a i o Shamballu pro uzdravení řeky a přírody okolo.

Toto bylo v polovině srpna. A já nezapomenu na den 2.září. Byla to neděle a šla jsem  zas k řece. Už jsem si zvykla na to, že se v ní prohání spousta ryb a že se jako šipky míhají kolem břehů. Tentokrát jsem si dřepla na své obvyklé místo a ponořila ruce do vody. Začala jsem předávat vodě energii, když mě upoutal nějaký pohyb na dně mezi kameny. Zaostřila jsem a pak jsem začala plakat a děkovat. Byla jsem úplně dojatá. Tam dole ve vodě byl rak a kousek dál u kamene druhý. Je mi 47 let a nikdy jsem neviděla živého raka v naší říčce.

                            

Teď za nimi chodím skoro ob den vkládám ruce do vody a děkuji. V neděli jsem viděla 2 raky. V úterý už byli 4 a tento pátek jsme s dcerou na úseku asi 30 m kolem místa, kde s vodou hovořím, napočítaly celkem 14 raků.

Nevím, jak vyjádřit svou radost. Možná někdo namítne, že je to náhoda, že raci i pstruzi byli ve vodě vždycky. Možná, že ano, ale já jsem je neviděla! Nepopírám, že to může být náhoda. Ale náhody přece nejsou :-).

Neviděla jsem je, ale teď mi bylo umožněno je vidět a je to nádhera. Pokud se nám vrací raci do řek, znamená to, že jsou čistější a toho bychom si měli vážit.

Dnes jsem se tam byla zase podívat. Raků jsem sice viděla jen 5, ale Ti mí staří známí byli na stejném místě. A řeka byla čistší, přestože pořád neprší, je vidět, že podzimní vzduch a ranní rosa dělá své. I rostliny kolem řeky jsou svěžejší.

Proto bych Vás chtěla poprosit. Zkuste to taky. Děkujte vodě a přírodě a hlavně, dívejte se kolem sebe. Jedna milá bytost mi kdysi řekla:

„Kdykoliv se budeš cítit unavená a převálcovaná tempem této doby, podívej se na cokoliv, co stvořila Matka Země. Podívej se a všímej si detailů. Uvidíš, že se Ti uleví. Protože příroda je mocný léčitel!“

Takže když Vám bude nejhůř, nebudete zvládat každodenní napětí a stres, jděte do přírody. A pokud to nebude možné, podívejte se třeba z okna, na nejbližší strom, prohlédněte si jeho listy a uvidíte, že Vám bude lépe.

Jana 9.9.2012